Tygr ...druhy

 

Tygr bengálský...

Tygří samci měří 2-3 m bez ocasu a 3-4 m včetně, dosahují hmotnosti 180-300 kg a výška v kohoutku činí 91 cm. Délka hlavy činí 25-38cm. Většina tygrů váží v průmeru kolem 260kg, dosahuje délky 3 m (včetně ocasu). Je známo hodně případů kdy tygr přesahoval hmotností 300 kg.Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m, váhy 150 kg a výšky v kohoutku 80 cm.Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto až oranžovohňedém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dokonale maskuje. Černé pruhy na jeho srsti totiž připomínají stíny rostlin a větví.

Výskyt a historie populace

Tygra bengálského můžeme nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbanu a Myanmaru (dříve Barma). Z toho plyne že se jedná o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km². Podle odhadů se k roku 2005 vyskytuje na světe kolem 4500 jedinců (v osmdesátých letech 19. století čítala populace tygra bengálského na 2.000 kusů). Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (3000 kusů) a v Nepálu a Bangladéši (kolem 200 jedinců). Pár zástupců žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky „čistí“ kvůli páření se se zástupci jiného druhu. Tygr bengálský je přísně chráněný a v Bangladéší a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Indický Projekt tygr pomohl ke zvýšení populace, na rozdíl od tygra ussurijského (sibiřského) již bengálský tygr nepatří mezi kriticky ohrožený druh.Podle odhadů žilo v 19. století na naší planetě kolem 50 tisíců kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni nejen pro jejich kůži, ale také pro jejich kosti a zuby, které se využívaly v tradičním východoasijském lékařství.

Potrava a způsob lovu

Tygr je samotářské zvíře lovící převážně v noci, není to vytrvalý běžec, takže si za své oběti často vybírá slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve plíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo jí kousne do týla a zlomí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).Mezi hlavní složky potravy patří gaurové a buvoli, avšak nepohrdne také menšími zvířaty jako jsou zající, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce a mladé slony. Čas od času uloví také predátory jako jsou leopardi, vlci, krokodýli, lišky a dhoulové.

Rozmnožování

Tygr bengálský se rozmnožuje během jara, hledá samici v jejím teritoriu, kde s ní pak 20-80 dní zůstavá. Samice je schopna oplození pouze 3-7 dní. Po úspěšném spáření se samec opět vrátí do svého teritoria.Samice si poté během 2 týdnů vyhledá doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterém vrhne 3-4 mláďata. Jsou sice slepá, ale mají už srst podobnou dospělým jedincům. Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menši kousky masité potravy. Další dny matka nechává svá mláďata, aby si sama ulovila vlastní potravu. Ještě před dosažením jednoho roku jsou mladí tygři schopni sami lovit.

Bílí tygr

V přírodě jsou velice vzácní, avšak v zoo slouží jako populární atrakce. Genetickou odlišnost nejčastěji způsobuje páření mezi rodiči a mláďaty, při kterém dochází ke zkopírování genetického kódu rodičů. Bohužel, takovéto oplození často způsobuje vrozené vady jako jsou například skolióza, poruchy imunitního systému nebo degenerovaná páteř. Navzdory těmto faktům se o takovou mutaci pokouší čím dál více zoologických zahrad, které chtějí nalákat turisty.

 Bezpruzí tygři bílí

Existuje také čistě bílá varianta tygra. K takovéto genetické odchylce dochází nejčastěji při páření bratra se sestrou. V Cincinnati se povedlo vyšlechtit bílého tygra bez pruhů v místní zoo, tygrům Bhimovi a Sumitě (bratr a sestra) se každé čtvrté mláďe narodilo bez pruhů. Mláďata byla poté prodána jiným zoologickým zahradám, například do Španělska, Mexika a dokonce i České republiky^[1].

Tygr džunglový...

Tygr Panthera tigris je největší kočkovitá šelma. V minulosti byl v mnoha poddruzích rozšířen prakticky po celé Asii, od Turecka až po Koreu a Indonésii. Dnes jsou, hlavně kvůli člověku, některé poddruhy vyhubeny a tygr je ohroženým druhem. Věk uváděný u jednotlivých poddruhů je údajem ze zajetí - ve volné přírodě se tygři dožívají podstatně méně (kolem deseti let).Jednotlivé poddruhy tygra se od sebe liší velikostí i zbarvením, tedy kresbou.

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)

• Zeměpisné rozšíření: Dálný východ - dnes jen Mandžusko a Korea, dříve až k Bajkalu
• Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, jehličnatý les, listnatý a smíšený les
• Potrava: divoká prasata, srnci a jeleni, příležitostně medvědi, i menší živočichové. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací, živá kořist.
• Rozměry: hmotnost samců až 300 kg, samic kolem 100 kg, délka těla s ocasem 1,9–3,3 m, výška v kohoutku 1,1–1,25 m
• Rozmnožování: Samice je březí 104–107 dní, rodí 1 až 5 (6) mláďat, která vodí až do věku 2 let. Samec žije samotářsky.
• Věk: 18–20 let
• Zajímavosti: Ve volné přírodě přežívá posledních 200–300 jedinců, stav v zajetí je asi 1000 jedinců. Je to největší kočkovitá šelma. Výborně plave a na lov vychází i za dne.

 Tygr bengálský (Panthera tigris tirgris)

• Zeměpisné rozšíření: Indie, Bangladéš, Bhútán, Čína, Nepál
• Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, listnatý les, tropické lesy
• Potrava: buvoli, gaurové, jeleni a další velká zvířata
• Zajímavosti: Nejpočetnější druh tygra, v přírodě přežívá 2000-4900 jedinců. Synonymem tohoto poddruhu je tygr indický. 

 

 Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)

 

Tygr ussurijský...

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), též známý jako tygr amurský, altajský, korejský, mandžutský, nebo severočínský je největší známou kočkovitou šelmou. Jedná se o poddruh tygra džunglového.

Areál rozšíření

Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Tichého oceánu, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti Ussuri, přítoku řeky Amur v oblasti Primorskoje a Chabarovsk. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně. Populace těchto tygrů čítala v roce 1992 v Sichote-Alin 250 kusů a do roku 2004 vzrostla na 350 kusů. Odhaduje se, že v Mount Changbai v Číně jich ještě žije asi 20 kusů.

Stanoviště

Tajga, husté porosty okolo řek a jezer, listnatý, smíšený i jehličnatý les. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.

Popis

• hmotnost: 100 - 300 kg
• délka těla: 200 - 280 cm
• délka ocasu: 40 - 50 cm
• výška v kohoutku: 1,10 - 1,25 m

Tygr ussurijský je největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 400 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg, samci jsou nicméně výrazně větší než samice.

V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí - i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu

Biologie

Tygr ussurijský žije v doupěti v jeskyni či pod vývratem stromu, odkud podniká za dne i za soumraku po pravidelných stezkách výpravy za kořistí. Rádi plavou a přeplavou široké řeky nebo mořské úžiny. Asi z 85 % se živí jelení zvěří a divokými prasaty, loví také goraly, v případě nutnosti i menší savce, jako jsou zajícovci, nepohrdne ani rybami. Troufne si i na medvěda. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací.

Zajímavost

Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.

Tygr sumaterský...

Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae) je nejmenším poddruhem tygra džungového. Jedná se o kriticky ohroženou šelmu, která je endemitem ostrova Sumatra.

Popis

• hmotnost: 115-180 kg
• délka těla: 140-180 cm
• délka ocasu: 60-80 cm
• výška v kohoutku: 0-90 cm

Tygr sumaterský je mezi tygry nejmenší, což je pro něj výhodné při pohybu v husté džungli. Srst má výrazdnou hnědooranžovou barvu, černé pruhy jsou poměrně úzké a hustě naskládané vedle sebe. Zvláště samci mají velmi výrazné licousy.

 Rozšíření, početnost

Tygr sumaterský obývá pouze indonéský ostrov Sumatra, ve stále se zmenšujících tropických pralesích. Jeho stavy v přírodě se dají jen těžko odhadnout, zřejmě se pohybují mezi 400-500 zvířaty. Rychlé odlesňování a ztráta jeho přirozeného prostředí, společně s pytlačením, způsobují rychlý úbytek tygrů v divočině.

Biologie

Podobně jako ostatní tygři je i tygr sumaterský samotářský lovec, jejich kořistí se stávají kopytníci do velikosti jelena, prasata i hrabaví ptáci.

Šavlozubý tygr...

Šavlozubí tygři (zastarale i šavlozubí lvi) je lidové označení pro vyhynulé kočkovité šelmy z podčeledi Machairodontinae. Nejznámnější je Smilodon, který žil až do konce poslední doby ledové v Severní a Jižní Americe. Označení šavlozubý tygr není z vědeckého hlediska moc přesné, neboť současný tygr patří do jiné podčeledi a s šavlozubým tygrem není blízce příbuzný. Správnější označení by bylo "šavlozubá kočkovitá šelma".

Vývoj

Předek Smilodona Machairodus sám vznikl z Proailuria. Podle fosilních nálezů může být Smilodon zařazen mezi kočkovité šelmy, ale do jiné vývojové větve. Zahrnuje těžké a pomalé druhy, mnohem silnější a robustnější a při stejné velikosti těžší než současné velké kočky. Smilodon byl mezi těmito druhy nejmenší. Tyto kočky se vyvinuly v různých částech světa nezávisle na sobě. Vyskytovaly se v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe v rozmezí přibližně před 13 - 2 milióny let. Kostry především mladých jedinců Smilodona byly nalezeny v Kalifornii, poblíž Los Angeles v asfaltovém jezírku Rancha La Brea.Tyto kočky téměř vyhynuly v období pleistocénu před 1,8 – 1 milionem let v Americe a v Eurasii téměř současně. Ojediněle se vyskytovaly ještě před 13 000 - 10 000 lety.

Zuby

Pro šavlozubé byly typické dlouhé, horní ze stran zploštělé špičáky, s hranami ostrými jako nůž, na kraji lehce zoubkovanými, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo zcela chyběly, doširoka rozevíratelné čelisti a silné krční svaly. Délka špičáků naznačuje, že smilodon dokázal tlamu do široka rozevřít. Podle odhadu to je úhel až 120 stupňů, dnes žijící lev dosáhne 65 stupňů. Tato fakta naznačují, že se zřejmě mohl odvážit i na kořist, která byla podstatně větší než on.

Lov a potrava

Tyto šelmy zřejmě měly odlišnou techniku lovu kořisti než dnešní kočkovité šelmy. Ty loví tak, že dlouhým skokem skočí kořisti na šíji a ostrými drápy se na ní pevně zachytí . Kořisti zaryjí zuby do šíje a pootočením hlavy jí zlámou vaz. Nejprve se vědci domnívali, že Smilodon zasahoval kořist hlubokými bodnými ranami na měkké části krku a následným porušením artérií a uzavřením dýchacích cest zvíře usmrtil.
Podle dnešních nálezů se ale usuzuje, že Smilodon byl mrchožrout. Silné zakřivení špičáků svědčí o tom, že zvíře nemohlo zasáhnout kořist hlubokými bodnými ranami, jenom ji těmito zuby rozpáralo nebo rozřízlo. Navíc šavlozubí nebyli vybaveni pro rychlý běh. Fosilní nálezy kostry dokazují, že měli poměrně krátké nohy a přitom robustní tělesnou stavbu, což nejsou nijak příznivé podmínky k rychlému běhu a k pronásledování kořisti. Podle dochovaných exemplářů se zahojenými zlomeninami lze usuzovat, že Smilodon zřejmě žil a lovil v rodinných skupinách. Jejich hlavní kořistí mohli být velcí tlustokožci, jejichž vymizení může souviset s vyhynutím Machairodontů.